V Budějovicích si děti vyzkoušely ozoboty i přechod údolí po prkně

25.8.2018

Letos jsme uskutečnili první letní příměstský tábor v Českých Budějovicích. Největší úspěch měly u dětí virtuální realita a základy programování her ve Scratchi.

„Měli jsme chodit po prkně nad údolím a do toho chytat do sítě kolibříky. Já se dost bojím výšek a virtuální realita mě měla zbavit strachu, ale bylo to spíše naopak,“ směje se jedenáctiletá Simona, účastnice letního příměstského tábora Czechitas v Českých Budějovicích.

Tábora se v horkých dnech účastnila se svým bratrem a dalšími dvaceti dětmi, na které čekal pestrý program. Děti se v pěti dnech seznámily nejen s virtuální realitou od partnera Virtual LAB, ale také si vyzkoušely programovat ozoboty a naučily se, z čeho se skládá počítač a jak funguje WiFi síť.

„Na tábor mě přihlásila maminka, protože u Czechitas byly návody, jak programovat v jazyce KODU a díky tomu jsme se dozvěděli o tomhle táboře,“ říká jedenáctiletá Alžběta, další účastnice budějovického programovacího tábora.

Předtím, než se obě holky přihlásily na kemp, příliš s počítačem neuměly. Alžběta měla jen v páté třídě kroužek informatiky a Simona neuměla s počítačem dle jejích slov vůbec nic. To ale nebylo překážkou, aby se obě dvě naučily základy programování ve Scratchi. „Vždycky jsme jen zadali ‚popojdi o patnáct kroků‘ a ono to popošlo,“ upřesňuje Simona a Alžběta ji doplňuje: „Naprogramovali jsme, aby se jednorožec posunul o patnáct pixelů. Když jsme nevěděli jak, tak nám pomohli lektoři a případně jsme kód opsali z interaktivní tabule.“

Nejvíc obě děvčata na celém týdnu bavilo programování. Asi i proto, že si jako postavu vybraly jednorožce. Simoně také přišlo jejími vlastními slovy „roztomilé“ hraní si s ozoboty. Děti si při tom totiž plánují trasu ozobota a podle toho, jakou zvolí barvu vedoucí linie, se ozobot na své dráze chová.

Zatím obě dvě děvčata informatiku ve škole neměla, takže například pro Simonu to byl první vhled a zkušenost s informačními technologiemi na jiné než uživatelské úrovni. Alžběta už zkušenosti měla především z počítačového kroužku, kde se učila základní dovednosti s textovými editory, vyhledáváním na internetu a například s malováním.

O tom, co budou obě dvě holky dělat do budoucna, mají už teď docela jasno, i když ani jedna z nich svoji práci ještě nevidí hned na pozici vývojářky. Mladší Simona by chtěla být psycholožkou a starší Alžběta by se ráda stala učitelkou na druhém stupni základní školy a učila matematiku a tělocvik. Držíme jim palce.